Kaple Panny Marie Bolestné v Nesvačilce

Nesvačilští po celých sto let toužili po kapli,po prostoru, kde by se mohli setkat ve společenství víry. Farář René Strouhal společně s farníky nesdílel jen tuto touhu, ale také vizi: přinést svému kraji stavbu, která by nejen utvářela okolní krajinu, ale měla by vliv na samotnou kulturu, společnost a dědictví tohoto místa. Tehdy jsem ještě netušil, že se tímto rozhodnutím vydáváme na cestu dlouhou dvanáct let.

Mírně zvlněná krajina jižní Moravy s nekonečnými lány polí a dalekými horizonty. Vesnička Nesvačilka se od svého vzniku v době baroka příliš nerozšířila a na vrcholku nad obcí zůstal prostor, ke kterému zástavba graduje a je vidět zdaleka. Toto místo je jako stvořené k naplnění barokních principů kulturní krajiny. Použití přírodních, ale v této oblasti nedostatkových materiálů, jako jsou kámen a dřevo, bylo také symbolické rozhodnutí: dodat víru do vyprahlé krajiny. Zvolil jsem princip centrální stavby zhmotňující se na vrcholku kopce mezi poli působit jako maják. Kaple jako orientační bod v prostoru i v duchovním smyslu.

Místní si vybrali jako patronku Pannu Marii Bolestnou. Symbol utrpení, které prožívala její příběh a emoce se zrcadlí v prostoru. Na místním prachu a hlíně, jež tvoří podlahu, stavíme chrám. Spodní část, rulové kameny, představují nás, neposlušné, tvrdohlavé a těžko tvárné lidstvo. Sedmero trámů, Mariiny bolesti, směřuje z těchto kamenů vzhůru k nebi a propojuje nás s Bohem. Z nebe na nás pak dopadá světlo, závoj Mariiných slz, pláč nad námi. Jemná dřevěná konstrukce, protkaná drobnými okny, umožňuje, aby sluneční paprsky vždy pronikly do nitra kaple. Stavbu obklopuje prstenec křížové cesty, doplněný jabloněmi, které tvoří také alej vedoucí ke kapli a sad za ní navazující na záhumenní.

Stavba vychází z tradice a propojuje ji se současností. Konstrukce je inspirována středověkými stavebními postupy, které vstupují do dialogu s moderními technologiemi. Podlaha z dusané broušené hlíny, stěny soklu lomový kámen. Nosná lamelová konstrukce z tisíce dřevěných prvků tradičně spojovaných na čepy a klíny je vytvořena pomocí CNC frézy. Ručně tesané trámy, dlouhé patnáct metrů, volně protínají prostor, vynáší střechu a lucernu. Vše korunuje ocelová věžička na střeše. Při vstupu Vás přivítají pět metrů vysoká vrata, za nimiž se otevírá dynamický prostor. Perspektiva trámů spolu s okolní lamelovou konstrukcí Vás táhne vzhůru zatímco dovnitř proniká světlo. Kaple není ukotvena v čase – netušíte, kdy byla postavena. Vnímáte její výraz, hru světla, akustiku i vůni. Materiály jsou přirozené, haptické, plné řemeslného doteku, snaží se Vás odvést mimo každodenní všednost. Důležitou roli při volbě materiálů hraje i jejich schopnost krásně stárnout – aby čas jejich povrchům neubíral, ale naopak přidával na kvalitě.

Důležitým aspektem vzniku, který ovlivnil výsledek je, že stavba byla kompletně financována z darů, což prodloužilo dobu výstavby. Tento čas mi ale umožnil nejen kriticky přehodnocovat vlastní návrh, ale také důkladně promyslet technické i významové stránky projektu a realizovat ho s pečlivostí. Úzké propojení se staviteli a důraz na specifické detaily vedly k tomu, že jsem zpracovával nejen prováděcí, ale i výrobní dokumentaci, řešil výrobní postupy a optimalizoval proces v závislosti na finančních a technických možnostech. Stavba má však i svou technickou stránku, a to teplovodní vytápění v hliněné podlaze, tepelně izolovaný dřevěný plášť či bezbariérové WC. Na střeše jsou instalovány fotovoltaické panely.

Mariiny bolesti tvořící prostor kaple

Myšlenkové a prostorové ztvárnění kaple je vyjádřeno grafickým schematem. Díky tomu prvky prostoru nemají symboliku a obsah, ale obsah a význam jako celek má prostor sám. „Pozemskou část“ chrámu tvoří živelně vyskládané kameny lehce převyšující návštěvníka. Jsou pozemské stejně jako my. V tomto soklu (v nás) mají původ Mariiny bolesti. Protínají prostor v podobě surových trámů a směřují do jasného kruhového otvoru ve stropě, „k Bohu“. Jedním z trámů je i onen kříž, pod kterým stála Panna Maria. „Vznáší se“ v prostoru v ose kněžiště a svou orientací v interiéru směřuje ke svatostánku pod ním. Celý prostor nad kameny je obalen lehce působícím závojem Mariiných slz tvořených jemnými vertikálními okny a dřevěnou konstrukcí.

Můžeme tedy rozdělení prostoru chápat jako část pozemskou (kamennou) a nebeskou (dřevěnou). Což platí i v exteriéru, kde dřevěná část je tvořena modřínovou fasádou, která se časem zbarví do stříbřitého odstínu. Symbolika materiálového řešení našla svůj výklad i u místního kronikáře a velkého nesvačilského patriota pana Víta Lízala staršího: “Stavíme z něčeho, co zde vždy obyvatelům chybělo – kámen a dřevo, pro „něco“ co zde také chybí – víru, pro kterou si musíme chodit do sousedních obcí.”

Nad otvorem ve stropě je umístěn sanktusník (věžička), kterým je prostor nepřetržitě osvětlován, tudíž světlo od Boha k nám přichází ve dne i v noci. V útrobách sanktusníku je navíc umístěn světelný zdroj osvětlující podlahu kaple – prostor pro věřící a kněžiště. V oknech vnějšího pláště – závoji – budou skrytě umístěny světelné zdroje, které budou po západu slunce vnitřní prostor jemně osvětlovat a zároveň vytvářet vizuální stránku kaple jako dominantu v krajině.

Mnoho lidí již dnes, kdy je hotový pouze kamenný sokl, na staveniště rádo zavítá. Často jsou překvapeni atmosférou místa završeného šest metrů vysokým dřevěným křížem, který místní před započetím stavby vztyčili. Od té doby se snaží místo kaple kultivovat. Zajímavé je, že Nesvačilka má jako ulicová barokní vesnice zachovalé humno, dokonce by se dalo říci opečovávané. Navíc v okolí vznikají nové polní cesty lemované alejemi. Krajina působí, že je systematicky kultivována, což je málo vídaný jev v českých krajích. Hlavní ulice obce mírně stoupá k návrší s kaplí. Tím se struktura vesnice logicky uzavírá i v návaznosti na humna. Předprostor kaple bude tvořit jabloňová alej vedoucí od silnice. Zadní přístup bude tvořit pěšina jabloňovým sadem, který mají příchozího zklidnit, vytrhnout z každodenního shonu a připravit na vstup do kaple. Při příchodu ke kapli se člověk ocitne v kruhu čtrnácti jabloní se zastaveními křížové cesty – “vnějším interiérem kaple”- chráněným jabloněmi se širokými výhledy do krajiny, který vybízejí k rozjímání.

Kaple Panny Marie Bolestné: vzdělávací, duchovní a charitativní centrum v Nesvačilce v datech:
• 27. září 2009 – posvěcení základního kamene Svatým Otcem Benediktem XVI.
• květen 2012 – architektonická studie
• prosinec 2013 – vydání stavebního povolení
• 2014: provádění hrubých terénních úprav a základů kaple, výroba ručně tesaných trámů – Sedmi bolestí Panny Marie
• 2015: stavba soklu kaple včetně kamenného obkladu, inženýrské sítě, zpevněné plochy – bez finálního povrchu

Web kaple: www.kaplenesvacilka.cz

Odkazy:

Dřevostavba roku: vítěz: www.drevoprozivot.cz