Expozice českého umění a architektury 2. poloviny 20.století

Veletržní palác

Návrh architektonicko-scénografického řešení stálé expozice poválečného umění a architektury ze sbírek Národní galerie Praha ve Veletržním paláci s sebou nese řadu nevyhnutelných výzev a otázek. Každý kdo navrhuje expozici do Veletržního paláce, bez ohledu na konkrétní kurátorskou koncepci, se musí vypořádat s prostorem, který měl sloužit jinému účelu. Prostory určené k vystavování jsou spíše obchodními pasážemi bez obchodů než ideální galerijní prostory. Nízká světlá výška stropu a únosnost, nedostatečné rozpony mezi hustě rozmístěnými sloupy a absence denního osvětlení vytváří v kombinaci s plošnou paneláží nepřehledné prostory připomínající spíše labyrint než-li velkorysé prostory vhodné k prezentování umění. Vazba na jednoduchou konstruktivistickou architekturu, jejíž původnost je značně narušena dlouhodobou a ne zcela zdařilou rekonstrukcí z let 1983–1995, se vytrácí a tím pádem i smysluplnost a funkčnost vystavování ve Veletržním paláci jako takovém.

Architektonický koncept výstavy

V našem návrhu přistupujeme k danému prostoru ve 2.podlaží tak, abychom výše zmíněné nedostatky daného prostoru minimalizovali.

Zjednodušíme-li půdorysné schéma 2. podlaží tak, že z něj vyjmeme obslužné prostory (vertikální komunikace, infrastruktura a zázemí) zůstane nám struktura sestávající ze sítě nosných prvků (sloupy a překlady) a technické infrastruktury (vzduchotechnika, osvětlení) obalená vnějším pláštěm budovy. Do této jasně vymezené struktury vkládáme strukturu novou.

Jedná se o jednoduchý konstrukční systém složený z jeklových tyčí zapřených mezi stropem a podlahou. Struktura ocelových tyčí vytváří lehkou a jednoduchou konstrukci, “věšák na umění”, kterým lze dobře vymezovat prostor pro jednotlivé tématické sekce či okruhy. Struktura má řád vycházející z řádu budovy a zároveň umožňuje rozmanité prostorové konfigurace a variabilitu. Pro zvolené řešení a kýžený výsledek vnímáme jako zásadní nedotažení paneláže k podlaze jakož i ke stropu. Zvolená struktura, svoji vzdušností, transparentností, a translucencí v mnoha případech, podporuje architekturu Veletržního paláce.

Variabilita / Materialita systému

Řešení paneláže umožňuje divákovi jasnou orientaci v prostoru expozice umění funguje i jako orientační systém. Ačkoliv mají obě expozice svým obsahem i způsobem uspořádání různé koncepce, rádi bychom, aby byl zvolený systém použit v obou případech a byl tak zachován jednotný duch obou výstav. Jeklové profily vytváří nosné prvky pro paneláž a mají jednotné rozestupy vycházející z číselné řady po 0,75m. Mohou vytvářet místnosti, zástěny nebo samostojné panely v prostoru. Na ocelové profily umísťujeme výstavní panely různé výšky a délky dle potřeby.

Výstavní panely jsou vytvořeny z různých materiálů jejichž charakter rezonuje z tehdejšími dobovými materiály. Různé povrchové struktury a materiály použité na panelech vychází z dané doby a kladou si za cíl vnést do expozice další vrstvu, která neinvazivně navodí atmosféru doby a expozici dodá na detailu. Jedná se například o tyto materiály: linkrusta (plastický nátěr dekorovaný válečkem), hrubá strukturovaná malba (váleček), nalepená juta, sololit či hobra na deskový materiál, překližka. Všechny panely bez ohledu na použitou povrchovou strukturu budou opatřeny bílou barvou.

Průchod expozicí / orientace

Vzhledem k celkové prostorové i obsahové náročnosti obou expozic považujeme za důležité, aby návštěvníci měli možnost volby, jakým způsobem výstavou projít. Tím myslíme možnost zvolit si různý způsob procházení expozicí, takzvanou krátkou či dlouhou cestu. K tomu v expozici Čas postojů, používáme obtáčející velkou dvoranu, oboustranné sloupořadí z výše zmiňované ocelové konstrukce, které divákovi již při vstupu naznačuje cestu a provází jej celou výstavou.

Zvolené řešení umožňuje kurátorům expozice pracovat s důležitými průhledy na klíčová a výrazná díla, která se divákovi postupně při procházení výstavou otevírají. Toto řešení nabízí i tomu, kdo se rozhodne z nějakého důvodu zvolit “krátkou” cestu vidět zásadní díla výstavy. Naopak ten, kdo se rozhodne projít veškeré exponáty výstavy včetně doplňujících informací, je díky barevnému systému “sloupořadí” prostorem proveden, ví kde se nachází a kam se má dále vydat, což pomáhá zejména při průchodu západním a východním křídlem jejichž délka přesahuje 80m. Navazujeme tak na původní myšlenku obchodních pasáží.

V expozici umění orientaci ve výstavě zajišťuje barevné řešení konstrukčních prvků paneláže, jeklových sloupků, které jsou natřeny vždy jen ze dvou stran, tím nepůsobí příliš výrazně a zároveň vedou diváka prostorem expozice. Tento efekt v rámci každého z časových a tematických celků, jemně podtrhují drobné detaily, akcenty příslušné barevnosti a těmi jsou hlavní panely s texty, uvozující téma (etapu), popisky a drobné detaily v instalaci. Barevné panely ve výstavě plní funkci vizuálních, orientačních bodů, identy pro rozlišování jednotlivých “sektorů” v rámci procházení expozicí a celkového pohledu do ní.

Přesto že se v obou expozicích zabýváme převážně minulostí, ovšem v mnoha případech minulostí vizionářskou až futuristickou, rádi bychom celkovou instalací vtiskli výstavěsoučasnýcharakter a nechali tak vyniknout dílům v aktuálních kontextech.

V expozici architektury (1958-1989) jeklovými konstrukcemi navazujeme na předchozí expozici, ovšem v drobně pozměněném stylu, přizpůsobené tématu expozice, nesoucí textové informace a obrazový doprovod na transparentních i netransparentních plochách. Pracujeme a dále interpretujeme původní koncepci obchodních kójí, což se vzhledem ke zvolené kurátorské koncepci pěti hlavních sekcí nabízí. Ochoz kolem malé dvorany je určen pro volný průchod návštěvníků do jednotlivých částí expozice. Zde ovšem nepracujeme s barevným sloupořadím, ale s velkoformátovými fotografiemi a infopanely uvozující jednotlivá témata. Narozdíl od expozice umění, kde na jeklové konstrukce umísťujeme deskový materiál, zde pracujeme s translucentním (poloprůhledným) materiálem, na který instalujeme velkoformátové fotografie a plány, doplněné o základní informace k jednotlivým sekcím. Nejedná se však o plnou stěnu v celé ploše kolem malé dvorany, ale o porézní strukturu kterou může návštěvník volně procházet. Důležité jsou i průhledy z respiria a ostatních pater Veletržního paláce přes malou dvoranu na velkoplošné fotografie.

Prezentace materiálů na translucentním materiálu, zejména pak výkresové dokumentace prezentovaných staveb se nám jeví jako správné řešení, které funguje jak směrem k návštěvníkovi tak směrem ke kýžené atmosféře a charakteru expozice. Ve vybraných místech expozice navrhujeme vedle veškerých formátů a výstupů, které definuje kurátorka v zadání umístit opět velkoformátové iluzorní fotografie vybraných referenčních staveb, tak aby vytvořily prostor charakteristický pro dané téma. Návštěvník bude tím pádem součástí vystavované architektury a bude více vnímat dané téma v intencích názvu výstavy, tedy životního stylu. Dále pak vzhledem k velkému množství digitalizátů a multimediálních stanic uvažujeme umístění na míru vytvořeného mobiliáře jehož forma (viz vizualizace) vychází mimojiné z akustiky vlastností a bude dále v projektu rozpracována.

Osvětlení / Atmosféra

Jako zásadní pro celkové vyznění expozice považujeme řešení osvětlení. Na historických fotografiích můžeme vysledovat, že prostory disponovaly velkou mírou denního osvětlení, což je dnes vlivem umístění ochranné folie na sklo zásadně potlačeno. V expozici umění bychom rádi, vzhledem k jejímu chronologickému uspořádání, pracovali s osvětlením tak, že odráží ducha doby a jednotlivé atmosféry střídaly. Toho můžeme docílit trojím způsobem: 1) plošným nebo bodovým způsobem nasvícení exponátů, 2) mírou intenzity osvětlení stropu, 3) mírou zatemnění oken. Expozici architektury si představujeme i vzhledem k umístění v Malé dvoraně jako zalitou světlem. Prostorové uspořádání expozice architektury na jednotlivé kóje, odkazující se na původní koncepci veletržních kójí přístupných z ochozu Malé dvorany však umožňuje v určitých sekcích nebo jejich částech pracovat s osvětlením individuálně (např. v sekci EXPO více divadelně) a odrážet tak více jednotlivá témata a jejich obsah.

Vstup do expozice / Respirium / úvod do výstavy

Úvod a vstup do obou expozicí považujeme za velmi důležitý moment celé výstavy. Je úvodem a zároveň propojením obou poměrně odlišných expozic. Jako pomocný prostředek pro zorientování a navedení diváka jsme zvolili velkoformátovou projekci s motivem střídajících se záběrů, detailů i celků, z obou expozic pomocí kamer umístěných v nich. Kamery zabírají nejrůznější díla a místa ve výstavách, často s lidmi kteří si díla prohlíží. Příchozí návštěvník tedy může pozorovat, co se právě v ten daný moment děje v expozicích.
Konkrétní pojetí respiria a úvodů do obou expozic považujeme v této fázi projektu za předmět dalších diskuzí s kurátory expozic. Rovněž i podoba a přesné umístění odpočinkových zón, grafických kabinetů považujeme za předmět dalších diskuzí.

Závěrem

Architektonické a grafické řešení by mělo jednoduchým a zároveň názorným způsobem umožnit divákovi sledovat důležité vztahy a vzájemné souvislosti i zdánlivě nesouměřitelných fenoménů – například konfrontace oficiálního a alternativního umění v době komunistické totality včetně jejich proměňujících se pozic v čase. V expozici umění bychom rádi podtrhli konfrontaci oficiálního a neoficiálního umění, jehož provázanost, ať už v pozitivním nebo negativním smyslu bychom zdůraznili decentním užitím dobových materiálů přímo na paneláži. V expozici architektury s pracovním názvem životní styl pro všechny bychom rádi pracovali s velkoformátovými iluzivní fotografiemi (popř.projekcemi) dokreslující dobovou atmosféru. Dále pak oproti expozici umění bychom jako základní stavební kámen paneláže rádi považovali translucentní materiál. Ke zvážení je umístění tiskovin a případných relikvií či fragmentů architektury přímo do expozice.