Mikrofarma nám. Jiřího z Poděbrad – řeznictví a bistro

Vinohrady jsou čtvrtí s pestrou skladbou obyvatel, jak příjmově, tak národnostně i věkově. Cílem je mířit do jejich středu, aby si zde někdo nepřipadal, že se nachází v předesignovaném obchodě, do něhož neměl ani vstoupit. Na druhou stanu kvalitě produktů musí odpovídat i architektonické i řemeslné zpracování interiéru.

Řeznictví by mělo navázat na tradiční řemeslo, ale nabídnout něco vice. Materiály a osvětlení navozují spíše divadelní, intimnější až domáckou atmosféru. Působení a komunikace personálu se zákazníkem tomu dodává pocit, že nejde o to jen nakoupit, ale každá návštěva může byt zážitkem, objevováním a učením se něčemu novému.
Řeznický pult je divadelním jevištěm i vnitřní výlohou zároveň. Právě zde vzniká chuť a touha zákazníka vyzkoušet více, než jen to, pro co přišel. V tradičních italských řeznictvích je dokonce podlaha obsluhy vyvýšena, aby se produkty přiblížily ještě více k očím zákazníků.
V dalším plánu je kuchyně bistra, která nemusí být viditelná na první pohled (ten by měl přitáhnout právě řeznický pult). V kuchyni jde především o to, aby zákazník neztratil kontakt z masem, na které si ukázal u pultu až do jeho finální úpravy. Právě proces vaření je dominantou druhého plánu s grilem v popředí.

Třetí plán je prostor pro řezníka – přípravna masa – zákulisní dílna pro tvůrce rekvizit na hlavni jeviště. Mistr však není schovaný někde ve sklepě, ale jeho zručnost musí být dobře prezentována a viditelná, byť je v pozadí celé hry. Součást přípravny je také chlazená část, kde budou často viset kusy hovězího masa. I to by mělo být pro zákazníka odkryto jako esteticky zajímavá součást celého procesu.

Dohromady tak tyto tři plány tvoří prostor pro objevování zákazníka, který může pronikat stále hlouběji a hlouběji do tajemství přípravy kvalitního masa. Vše ostatní je vedlejší a mělo by pouze nerušivě doplňovat obsah prodejny.
Snahou bude navrátit místu původní ráz typický pro dané území.