Nová Alšova Jihočeská galerie

Nová budova Alšovy Jihočeské galerie

Nová budova Alšovy Jihočeské galerie vychází z ducha místa a města, historie architektury a zároveň chce být současnou sebevědomou stavbou a institucí, která přesahuje svým významem region Českých Budějovic. Je schránkou na umění a uměním samotným.

Stavba vyrůstá ze systému organicky tvarovaných sloupů s oblouky, které místy tvoří loubí a dodávají jí vážnost, eleganci a tvář veřejné stavby. V celém parteru je prosklená, zve návštěvníky dovnitř a využívá přilehlý veřejný prostor, aby se stal její součástí a naopak. Ustupující patro, lehká prosklená dřevěná stavba, vyvažuje hmotu domu. Fasáda galerie je velmi plastická vápenná štuková omítka. Odkazuje na bohatě strukturovaná malířská plátna či grafické listy. Jedná se o kreativní práci s materiálem, která má své místo i v architektuře.

Návštěvník vstupuje do rozlehlého atria otevřeného přes všechna patra a pluje prostorem do výstavních sálů po schodištích a platformách a při této cestě galerií se mu otevírají průhledy galerií a na město. Umění je přítomné již v prostorách atria a navozuje atmosféru ještě než se ocitneme ve výstavních sálech. Sály jsou dobře dimenzované a přizpůsobené pro realizaci rozličných galerijních projektu od klasických “panelových” výstav, přes menší kabinetní instalace až po možnost vystavovat objemná či velkoformátová díla. Cestu galerií je možné zakončit na velké terase v baru s panoramatickým výhledem na staré město.

Hmota

Hmota domu vychází částečně ze zadané regulace, její geometrie je přizpůsobená vnější formě a vnitřnímu uspořádání, tak aby forma do prostoru dobře zapadla. Dům vyrůstá z řádu obloukových pilířů, které mu propůjčují vážnost významné veřejné stavby. Systém oblouků a loubí vnímáme jako archetypální a lokální fenomén, který k této stavbě přísluší. Zatímco stěny podél Mlýnské stoky a ulice Karla IV. kopírují jejich trajektorii, průčelí směrem do Senovážného náměstí se jemně prohýbá dovnitř do stavby a rozlehlý prostor náměstí tím zútulňuje. Zadní průčelí má oblý konkávní tvar reflektující dynamiku frekventované přilehlé komunikace.

Fasáda

Fasáda galerie bude má plastickou omítku připomínající malířská plátna, šeps, reliéf, kreativní práci s materiálem, tvarem a barvou. Výrazné tahy mohou připomínat informelní grafické listy nebo matrice.
Plasticita fasády vynikne během dne a její struktura funguje nejen esteticky ale i jako ochrana proti přehřívání a to díky celkově většímu povrchu. Organický povrch fasády je tvarován stříkanou celulózovou izolací v kombinaci s vápennou strukturovanou omítkou. Lze uvažovat i o opracování fasády CNC frézou nebo tradičním “sochařským” způsobem. Tvarování fasády i oblouků odkazuje k rozmanitým výtvarným technikám, k nekonečné variabilitě a rozmanitosti struktur, které vidíme v přírodě a přírodních materiálech a snaze člověka se k této dokonalosti přiblížit mimojiné i výtvarným uměním. Předpokládá se další spolupráce s umělci a řešení fasády jako uměleckého díla.

Dvě největší okna umístěná ve fasádě domu na obou průčelích prosvětlují vstupní halu otevřenou přes všechna patra, ostatní otvory dokomponovávají fasádu a přináší světlo nebo významné průhledy do výstavních prostor, otvory lze však plně zastínit.

Parter a veřejný prostor

V parteru dům reaguje na své okolí a umístění na náměstí, zve kolemjdoucí, aby se stali jeho součástí a je po celém obvodu prosklený. V průčelí směrem do náměstí, podél Mlýnské stoky a u vstupu do galerie z ulice Lidická třída, vzniká podloubí, které rozšiřuje předprostor u obou vstupů do galerie, kavárny, bookshopu, coworkingu a víceúčelového sálu. Směrem do ulice Karla IV. a u víceúčelového sálu tvoří oblouky pilastry v prosklených plochách. Systém oblouků včetně strukturované fasády se dále propisuje i v interiéru vstupního podlaží a přináší řád, eleganci i strukturu do těchto prostor. Chceme tím akcentovat prolnutí veřejného prostoru a exteriéru domu s interiérem veřejné instituce

Geometrie, uspořádání vs. regulace

Horizontálně je stavba rozdělena na: 1. vstupní podlaží s veřejnými funkcemi nikoli nutně navázanými na provoz galerie, 2. výstavní sály, depozitář a dalšími funkce navázané na galerijní provoz ve 2.-4. nadzemním podlaží, 3. ustupující podlaží s administrativními prostory a barem s terasou.

Geometrie stavby vychází z bodu, který vznikl průsečíkem východní a západní zdi, tedy os, které vycházejí z tvaru parcely.
Z tohoto bodu vycházejí ostatní S–J osy, které dělí dům vertikálně na tři základní celky:
1) výstavní sály s velkými rozpony
2) vstupní hala
3) segment s menšími rozpony pro menší výstavní sály a vertikální komunikace.

Z tohoto důvodu došlo k jemné odchylce od otevřené stavební čáry směrem do ulice Karla IV. a dále k nepatrnému překročení uzavřené stavební čáry směrem do náměstí. Domníváme se, že se jedná o překročení, které je ku prospěchu působení hmoty v prostoru a její vnitřní geometrii a konzistenci.

Nakročení směrem do náměstí vzhledem k existenci loubí nevnímáme jako výrazný zásah do regulace, pokud by to však bylo z urbanistického hlediska nutné je možné objekt posunout ke stavební čáře volné směrem do Lidické ulice. Všechna nároží mají v parteru zvedlé rohy a nejsou tam sloupy, což pomáhá působení domu v prostoru. Na křížení ulic Karla IV. a Lidická zvedlý roh řeší dopravní problematiku rozhledových úhlů.

Dispoziční řešení

Galerie disponuje dvěma hlavními vstupy díky nimž se dostaneme do vstupní haly, která je otevřená přes všechna patra a zalitá světlem ze světlíku v posledním patře. Návštěvník, když vstoupí do galerie, se přehledně a pohodlně dostane do všech prostor, které považujeme za důležité tedy pokladna, shop, restaurace/kavárna, multifunkční sál a coworking. Oba vstupy jsou propojeny pasáží plynoucí vzhůru do vnitřního atria se schodištěm. Restaurace s kavárnou je umístěna na nároží u Mlýnské stoky a směrem do náměstí a využívá tak nejvíce možnost rozšíření pod loubí a dále do veřejného prostoru. Na nároží u hlavní komunikace a vjezdu do centra je umístěn druhý vchod s coworkingovým prostorem. Toalety pro návštěvníky jsou pro pohodlí návštěvníků rovněž přístupné přímo z haly. Prostor vstupního podlaží považujeme za cenný, a proto jsme se rozhodli část skladu k víceúčelovému sálu umístit do suterénu, což vzhledem k umístění nákladního výtahu a jeho dobrého napojení na sál nepovažujeme za problematické.

Klademe důraz na prostorovou kvalitu vstupní haly, návštěvník galerie po zakoupení vstupenky pokračuje vzhůru halou do výstavních sálů a při této cestě se mu otevírají průhledy galerií a pohledy na město. Na jednotlivých podestách a v prostoru již visí umělecká díla a cesta galerií je zážitkem ještě předtím, než se dostaneme do výstavních sálů. Návštěvník se tímto schodištěm dostane až do posledního patra do baru s terasou, kde může spočinout po shlédnutí výstav.
Ustupující 5.patro slouží dále ještě administrativní části galerie. V suterénu objektu umísťujeme zázemí pro pracovníky restauračního provozu vč. kuchyně, zázemí pro kustody a pracovníky security, sklad k víceúčelovému sálu a technologické prostory pro provoz budovy. Jsme toho názoru, že bylo vhodné suterén rozšířit o další skladovací prostory.

Vedle hlavního “promenádního” schodiště ve vstupní hale je dále nutné umístit v rámci budovy další vertikální komunikace, chráněné únikové cesty a výtahy. Větinu umísťujeme ve východním křídle budovy tak, aby nezasahovaly do výstavních sálů. Zde je umístěn nákladní výtah, výtah pro návštěvníky a výtah z restauračního provozu pro bar v posledním patře. Vedle nákladního výtahu je umístěná chráněná úniková cesta. Druhá úniková cesta slouží zároveň jako přístup baru a venkovní terasy z ulice a díky tomu je bar nezávislý na provozu galerie. Mezi restaurací a kuchyní je schodiště a menší výtah určený pro gastro provoz.

Výstavní sály

Expoziční prostory jsou řešeny s důrazem na maximální variabilitu a tvoří tedy maximálně volný prostor, aby mohly obsáhnout jakoukoli formu výstavy: 1. maximálně otevřený prostor s monumentálními díly, 2. dělení na klasické výstavní sály v návaznosti na nosný systém, 3. zcela volná kompozice instalačních stěn v prostoru. Každé výstavní patro se vždy pevně váže na vertikální komunikace v atriu, aby návštěvník galerií přirozeně plynul. Expozice je možné koncipovat do okruhu se samostatným vchodem a východem. Geometrie sálů je téměř pravoúhlá a oblost některých stěn jen mírná. V rámci architektury výstav lze s těmito principy dobře pracovat pro umocnění výrazu expozice. V několika místech je výstavní prostor prosvětlen okny, které umožňují vytvořit vazbu expozice na okolí. Zároveň je však možné je zakrýt integrovanými velkoplošnými okenicemi, které fungují i jako doplňkové výstavní stěny. Zvenku je instalováno automatické stínění, které umožňuje regulaci světelných podmínek. Druhé expoziční patro má světlou výšku 4,62 m, třetí a čtvrté 3,76 m. Nejvyšší expoziční patro je v části prostor převýšeno světlíkem o výšku ustupujícího podlaží a umožňuje instalovat velkoformátová díla až do výšky 7m. Světlík disponuje difúzním severnim denním osvětlením. Sál lze užívat při přepažení i samostatně nezávisle na okolní expozici.

Konstrukce

Konstrukčně bude stavba provedena z betonové skeletové konstrukce včetně suterénu. Nástavba v posledním patře bude z lehké dřevěné konstrukce, která nezatěžuje spodní patra. Stropní konstrukce z předpjatých betonových nosníků umožňuje realizaci velkých sálů bez dalších podpor. Výstavní sály by mohly být zcela bez stěn a pilířů při využití nákladnějšího konstrukčního systému. V návrhu je ale kladen důraz i na ekonomii při zachování kvality a originality vystavnich prostor. Realizace větších rozponů, než máme nyní v soutěžním návrhu, je možná za předpokladu navýšení průvlaků, což by vyžadovalo kompromis ve výškové regulaci, která však byla zadavatelem striktně předepsána. Domníváme se, že výšková regulace hlavní hmoty na 19 m by měla být ještě v dalších fázích prověřena. Mělo by dojít k optimalizaci světlé výšky stropu v galerii versus výška průvlaků versus počet nosných sloupů a zdí. To by si samozřejmě vyžádalo další diskuzi s úřady a zejména
s památkovou péčí, což nejspíše není žádoucí, proto držíme v soutěžním návrhu danou regulaci.

Materiály

Výstavní sály mají omítané stěny, které lze barevně přizpůsobovat dané výtvarné instalaci, pod stropem lze umístit závěsný systém. Dřevěná masivní podlaha prostor zútulňuje, dává mu měřítko a je vhodnější pro širší spektrum umění než betonová, o té lze však též uvažovat. Stropy dostávají rytmus díky přiznané železobetonové konstrukci, která umožňuje zavěšení objektů. Instalační prostor mezi nosníky je kryt heraklitovými deskami s tracky pro bodové popřípadě difuzní osvětlení. Strop je sladěn do světle šedé barvy, aby působil v expozici neutrálně při plošném osvětlení i v intimnější atmosféře. Pod heraklitovými podhledy je možné vést další infrastrukturu. Společné prostory ve vstupní hale a schodiště budou kombinovat broušený beton na podlaze s omítanými stěnami.